Nové číslo časopisu Estetika: The European Journal of Aesthetics právě vyšlo a je volně přístupné na webových stránkách estetikajournal.org.
Časopis vychází dvakrát ročně v nakladatelství Helsinki University Press ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Má trojitě anonymní recenzní řízení a funguje v režimu Diamond Open Access. Estetika je indexována v databázích Web of Science Core Collection (Arts & Humanities Citation Index), Scopus a dalších. Podle SCImago Journal Rank za rok 2024 se řadí do Q1 v oborech literární teorie, filozofie a výtvarné a performativní umění.
Nové číslo časopisu, vydané 16. března 2026, obsahuje pět vědeckých studií a jedno symposium. Otevírá je článek Christophera Earleyho „Heterogeneity and Historicity: On What Makes Art Contemporary“, v němž autor zkoumá, co ospravedlňuje zařazení díla do kategorie „současné umění“. Felix Bräuer se ve studii „Band Merch, Silencing, and Aesthetic Community“ ptá, zda by lidé měli nosit „merch“ kapel, které neposlouchají, a dochází k závěru, že nikoli.
Studie Lorenza Grazianiho „‚I Laugh Because I Must Not Weep‘: Humour and Existential Angst“ odkazuje svým názvem k výroku Abrahama Lincolna o smíchu jako reakci na smutek a melancholii. Autor se v ní zaměřuje na složitý vztah mezi komickým pobavením a utrpením a ukazuje, že humor není jen odlehčenou odpovědí na tíživé životní situace, ale také způsobem, jak čelit absurditě a bolestem lidské existence.
Ramón Carnota Méndez v článku „On the Theory of Musical Scores and Its Relation to Work Performance“ se zabývá teorií hudebních partitur a notace Nelsona Goodmana. Michele Paolini Paoletti se ve studii „The Identity of Ficta and the Place of Authors“ věnuje otázce identity fiktivních postav a zkoumá, zda má být autor příběhu považován za jejich součást.
Číslo uzavírá symposium „Six Encounters with Bolzano’s Aesthetics“, které editorsky připravil Dominic McIver Lopes. Soubor šesti kratších textů se vrací k Bolzanovým pojednáním o pojmu krásna a o dělení krásných umění. James Shelley a Mohan Matthen se soustředí na Bolzanovy teorie krásna a umění, Jennifer Judkins k Bolzanovi přistupuje z hlediska interpretační hudební praxe a Claire Kirwin, Katalin Makkai a Sandra Shapshay uvádějí Bolzanovo myšlení do dialogu s Immanuelem Kantem, Arthurem Schopenhauerem a Friedrichem Nietzschem.
Kontakt: Tereza Hadravová, tereza.hadravova@ff.cuni.cz