Založení první profesury českého jazyka na Vídeňské univerzitě roku 1775 představuje významný mezník v dějinách bohemistiky. Od osvícenských počátků až po současnost se mezi českými zeměmi a Vídní rozvíjel mimořádně živý prostor jazykových, kulturních a intelektuálních kontaktů, v němž vznikaly nové podněty, interpretace i podoby kulturní identity.

Příspěvky shromážděné v tomto svazku zachycují rozmanité podoby těchto vztahů. Věnují se dějinám jazykovědy a literární vědy, překladům, kulturním transferům, nakladatelské činnosti, umění, filmu i proměnám akademického prostředí. Ukazují, že bohemistika se od svého počátku rozvíjela v širších středoevropských souvislostech, formovaných vícejazyčnou komunikací, osobními kontakty a intenzivní výměnou myšlenek.

Kniha představuje Vídeň nejen jako místo recepce českého jazyka a kultury, ale také jako významný prostor jejich zprostředkování, reflexe a dalšího rozvoje. Zároveň připomíná, že dějiny bohemistiky jsou nedílnou součástí širších dějin kulturního a intelektuálního propojení střední Evropy.