Co je sinologie a co ji činí svébytnou akademickou disciplínou? Jak lze porozumět Číně, aniž bychom ji zkreslovali skrze vlastní kulturní představy? To jsou otázky, na které nabízejí odpověď čtyři studie předních světových sinologů, a to prostřednictvím úvah o perspektivě a interpretaci v mezikulturním dialogu. Anne Cheng analyzuje proměny evropského přístupu ke zkoumání Číny od prvních jezuitských misií až po orientalismus počátku 20. století, Zhang Longxi zkoumá vztah mezi pohledem „zevnitř“ a „zvenčí“, Nicolas Standaert představuje sinologii jako zkušenost „bytí mezi“ dvěma kulturními světy a závěrečná studie Carine Defoort otevírá debatu o povaze čínské filosofie. Kniha současně zasazuje metodologické otázky do širšího kontextu vývoje světové sinologie (včetně Pražské školy sinologie) i současných proměn akademického dialogu mezi Čínou a Západem. Publikace je určena nejen sinologům, ale všem zájemcům o filosofii, dějiny myšlení a obecně humanitní vědy. Kniha je uvozena úvodní statí Olgy Lomové, která toto téma vsazuje do kontextu české sinologie.