Oldřich Jakub Blažíček (1914 v Praze – 1985 v Mnichově) oprávněně patří k nejrespektovanějším osobnostem českého dějepisu umění druhé poloviny 20. století. Jeho monumentální dílo Sochařství baroku v Čechách stále představuje v mnoha ohledech nepřekonanou syntetickou práci na dané téma, a to přesto, že od jejího vydání uběhlo víc než 60 let. Obdiv a úctu si ale zaslouží i další Blažíčkova publikační činnost. Obecně se totiž vyznačuje mimořádnou erudicí i nečekaně širokým záběrem, který značně přesahuje oblast raně novověkého sochařství. V konvolutu jeho prací navíc nenajdeme pouze vědecké texty, protože se stejným nasazením se věnoval také popularizaci svého oboru. A využíval k tomu všech v té době dostupných cest a médií: článků v denním tisku, přednášek pro veřejnost, popularizačních pořadů v českém rozhlasu, a dokonce i filmu.

Kniha se snaží nabídnout čtenáři jiné, méně známé tváře tohoto vynikajícího badatele, a to prostřednictvím textů, které vznikly na základě příspěvků přednesených na konferenci pořádané v roce 110. výročí narození Oldřicha Jakuba Blažíčka, 26. listopadu 2024 v prostorách Národní galerie v Praze, jejichž společnou ambicí bylo rozkrýt další pozoruhodné a dosud poněkud přehlížené aspekty jeho profesního života i specifického přístupu k analýze a interpretaci uměleckého díla, a lépe tak porozumět tomu, jakým způsobem se do jeho interpretace dějin umění propisovalo to, jak byl tento obor v dané době definován a jak do jeho rozvoje zasahovaly komplikované poměry a proměny, jimiž tehdy česká společnost procházela.