Vojtěch Bažant — Jaroslav Svátek (eds.)

Tato kniha hledá diskurzivní významy. Zaprvé analýzou užitých vyprávěcích strategií a čtenářského potenciálu možného v kontextu literární kultury středověkých komunit. Zadruhé zkoumáním dochovaných rukopisů, jejich specifik a vztahu ke konkrétním opisovačským postojům. Sledujeme, jak se s těmito rukopisy (a případně i starými tisky) konkrétně zacházelo a jakým způsobem mohly být čteny. Čtenář se zde nedozví o dobové cestovatelské praxi ani o ucelených postojích k „druhému“, nýbrž o literárních performancích těchto fenoménů. Nepřistupujeme k textům ani jako k reportážím či zrcadlům skutečnosti, ale ani jako k reflexím, přepracování zkušenosti nebo literárním reprezentacím. Takové postoje vždy ve větší či menší míře vedou k rozlišování mezi skutečností a literárními vrstvami. Skutečnost, kterou zkoumáme v této knize, je skutečnost dochovaného materiálu cestopisných vyprávění, literárních artefaktů ve fyzickém i vyprávěcím smyslu. Zkoumáme převážně rukopisný materiál uložený v knihovnách a archivech, zařazujeme jej do dobových intelektuálních sítí a analyzujeme, jakým způsobem jsou realizovány jednotlivé unikátní opisy a adaptace. Stejně tak zkoumáme elementy vyprávění a významy, které cestopisné narativy produkují, způsoby, jimiž je oslovován čtenář a jimiž tyto významy vznikají. V této souvislosti nechápeme cestopisy jako díla svých autorů, ale jako vypravěčem podávané příběhy.