Alfonso de Valdés

Vyplenění Říma vojsky ve službách císaře Karla V., k němuž došlo v květnu roku 1527 v rámci takzvaných italských válek, představuje jednu z nejbolestnějších ran, které Věčné město během své dlouhé historie utrpělo. Jakým způsobem však tuto událost, která na většině míst tehdejší katolické Evropy vyvolala zděšení a odsudky, vnímali lidé, kteří stáli na císařské straně? Považovali ji za spravedlivý trest, který Bůh seslal na papeže a další vysoké představitele římskokatolické církve, nebo byli tím, co španělští, italští a němečtí vojáci ve službách císaře Karla V. spáchali, rovněž zděšeni? K první skupině patřil španělský humanista a císařský sekretář Alfonso de Valdés (1490–1532), muž, který ve svých spisech dokázal pružně reagovat na dynamický vývoj událostí dvacátých let 16. století a jehož dílo nabízí unikátní vhled do myšlení jednoho ze zastánců císařského univerzalismu. Ústřední součást předkládané knihy představuje Valdésův dialog nazvaný Rozprava o událostech, jež se odehrály v Římě, na jehož stránkách se jeho autor pokusil vysvětlit destrukci Říma z pohledu zastánce císařské politiky. Toto literární dílo doplňuje překlad několika Valdésových latinsky psaných dopisů, jejichž prostřednictvím je možné nahlédnout, jakým způsobem humanisté počátku dvacátých let 16. století interpretovali nejen rozličné problémy, které dle jejich mínění tehdejší církev postihovaly, ale i v té době vznikající reformační hnutí. Valdésovu soukromou korespondenci doplňuje překlad dvou oficiálních spisů, které sepsal v rámci své dvorské kariéry, jmenovitě španělsky psané Zprávy o bitvě u Pavie, pojednávající o vojenském střetnutí, v němž císařské vojsko v únoru 1525 zvítězilo nad silami francouzského krále Františka I., a dále latinsky psaného Dopisu císaře Karla sboru neboli kolegiu kardinálů, jehož prostřednictvím se Karel V. pokoušel na podzim 1526 neúspěšně dosáhnout svolání všeobecného církevního koncilu.