Cestopisné dílo Karla Čapka vzniklo v době, kdy jak žánr cestopisu, tak i téma cestování získaly ten význam a uměleckou podobu, které jim připisujeme dodnes. Podobně jako řada jiných západoevropských spisovatelů, i Karel Čapek sepsal svá cestopisná vyprávění zároveň s průběžně vznikajícími fikčními díly a samotné cestování se jako motiv či téma promítlo i do jeho románů a povídek. Objevná monografie Mirny Šolić (lektorky srovnávací literatury a kultury na University of Glasgow) se snaží doložit, že cestování a cestopisné psaní ve světě otřeseném 1. světovou válkou nejsou jen výrazem hledání domova či přináležitosti, ale lze je chápat také jako modernistický experiment se strukturou rozloženou napříč jednotlivými žánry a uměleckými druhy – jako hledání výrazu, který by umožnil vyjadřovat nové geografie, časy či skutečnosti. V časech, kdy kulturní diplomacie nově vzniklého Československa měla za úkol šířit kulturní identitu založenou na politické i dějinné přináležitosti k Evropě, pojal Čapek pod vlivem modernistických tendencí tento úkol jako estetický fakt. S pomocí cestování zkonstruoval imaginativní zeměpis Evropy, jejíž součástí je i to, co je české, a této geografii dal podobu žánrovou i tematickou. Daný projekt není tematizován pouze v Čapkových cestopisech, tedy v dílech Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936) a v posmrtném souboru Obrázky z domova (1953); jeho umělecké ztvárnění lze spatřovat i v Čapkových překladech či v jeho vlastní prozaické tvorbě. Proto je tato monografie založena na tezi, že téma cestování je stěžejní pro porozumění celému Čapkovu dílu.