Tělo a široce chápaná lidská tělesnost je tematickým centrem třetí společné knihy z řady Horizonty kognitivně‑kulturní lingvistiky (2017, 2018). Po předchozích dvou svazcích, věnovaných stereotypům, konceptuálním schématům a metaforám, se tak dostává ke slovu další z velkých témat kognitivně‑kulturní lingvistiky. Pod drobnohledem se ocitají části těla či aspekty tělesného prožívání světa se zřetelem k jejich jazykově‑kulturní konceptualizaci, hlavně v češtině, ale i v polštině, ruštině či kulturně vzdálené japonštině. Pozornost je věnována i znakům pro části těla v českém znakovém jazyce. Čtenář je přizván k debatě o jazykovém obrazu smyslů, o (tělesné) konceptualizaci lidského nitra, o sexualitě či o tom, jak se v jazyce a textech – folklorních, uměleckých, politických – reflektuje kulturní význam určitých částí těla či orgánů. Čím jsou nám oči, uši, srdce, tvář? Čím další tělesné části: od hlavy (resp. vlasů a chlupů) až po nohy? A čím jsou lidem ty orgány, které mají jen muži, či jen ženy? Čím jsou člověku křídla, jež sám nemá? A jak s lidským tělem (kterým se vyznačují i humanoidní roboti) souvisí duše – nebo v mnohém souvztažné japonské kokoro? Co pro člověka – tělesného, vidoucího, jdoucího po cestě – znamená (vedle očí a nohou) prostor a horizont viditelného? A co o tom všem říkají – či co by mohly říkat – slovníky? Monografie je prvním publikačním počinem autorů pod hlavičkou společnosti Antropolingva (srov. http://www.antropolingva.eu). Je potěšující, že jsou mezi nimi i dva její zahraniční čestní členové: Jerzy Bartmiński a Stanislawa Niebrzegowska‑Bartmińska, čelní představitelé lublinské kognitivní etnolingvistiky, která český proud kognitivně‑kulturního zkoumání jazyka dlouhodobě inspiruje.
Již vyšlo:
Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky II
Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky I