Proč se v současnosti tolik přeme o to, jak vykládat populární kulturu? Je v pořádku do toho tahat politiku? A sledujeme na tomto poli generační spor? O tom přišly do studia Radia Wave mluvit literární teoretičky Hana Blažková a Anna Schubertová. Anna, autorka publikace Stávám se řečí o různých přístupech k figuře autora, aktuální spor charakterizuje následovně: „Střetávají se tu dva přístupy k uměleckým dílům. Jeden vychází z devadesátých let a reprezentuje ho právě Jan Hřebejk, který striktně odděluje umění od politiky. Druhý je současnější a na umění prizmatem politiky nahlíží.“ Zároveň si ale myslí, že oponenti politické kritiky nechtějí přiznat relevanci feministickému náhledu na svět: „Dochází ke střetu světonázorů. Výklad uměleckých děl se dostává do debaty až druhotně – jako nástroj jak umlčet feminismus jako názorový proud, označit ho za ideologii a říct, že není vůbec relevantní při interpretaci umění.“
Blažkové nedávno vyšla kniha Literatura bez úvazků, ve které analyzuje literární kritiku devadesátých let a jako polonistka přichází i se srovnáním s tamní scénou: „V Česku nejsme na politickou kritiku zvyklí. Například v Polsku má delší tradici, protože se společnost začala štěpit už krátce po revoluci, ve společenské debatě se tak politická témata objevila dříve. V devadesátých letech začal sílit tlak na zákaz potratů, v reakci na to posílilo feministické hnutí, začaly vycházet feministické romány a knihy. Něco takového v českém kontextu přišlo až mnohem později.“
Celý rozhovor s autorkami k poslechu: Politická kritika umění není zlo, jen v Česku nemá tradici. Literární teoretičky o Pozadí událostí
Foto:
