Profesor František Černý, první polistopadový děkan FF UK, se ve svých vzpomínkách vrací k dvacetiletí tzv. normalizace (1969–1989), jednomu z nejrozpornějších období v dějinách Univerzity Karlovy. Se značnou otevřeností vysvětluje, co se z tak významné společenskovědní instituce stalo – z rozhodnutí normalizátorů muselo odejít téměř sto padesát odborníků. Ačkoli se autor netěšil přízni režimu, kupodivu směl v ovzduší čistek na fakultě setrvat. Připomíná tedy osudy těch, kteří byli přinuceni fakultu opustit, těch, kteří mohli – všelijak omezováni – na fakultě zůstat a především si všímá prorežimně ochotných či shora dosazovaných lidí. Osud katedry, vědního oboru i fakulty se tak nedílně propojuje s osobními kontroverzemi a konflikty. Černého zpětný pohled se zrychluje i zpomaluje, zastavuje i přeskakuje, a pojednané uzlové body vypovídají též o tom, co zůstalo nevyřčeno. Přitom se nejedná o náhodně subjektivní útržky, z nichž by nebylo možné sestavit ucelený obraz doby. Tomu brání jak autorova erudice, historické vědomí i zřetelná snaha o pochopení toho, co se tehdy vlastně stalo. Černého vzpomínání se uzavírá těsně po Listopadu 1989, kdy se filozofická fakulta začala zbavovat nedůstojných normalizačních – a samozřejmě i starších – reliktů a deformací. Autor zveřejňuje své vzpomínky jako poctu kolegyním a kolegům, kteří byli z fakulty vyhozeni, i jako výstrahu pro budoucnost.

Ohlasy v médiích:

Recenze (Bohemia 51 (2011), H. 2, s. 543-545)

Kniha, o které se hovoří (Dějiny a současnost, 6/2010)

Recenze (Ikaros, 3/2010)

Kdo z vás jste bez viny, hoďte po nich kamenem (Divadelní noviny, 3/2010)

Glosy historické XXXIV (Souvislosti, 4/2009)

Nic už se nedá napravit. Snad lze jen trochu zmírnit to, co se stalo (rozhovor s Fr. Černým, iForum)

Černý o šedivé době v zelené knize (FFakt, 7. 11. 2009)

Knižní tip (ČT 2, revue Třistatřicetři, 16. 1. 2010)

Zemřel teatrolog Černý, svědek normalizace (Hospodářské noviny, 15. 6. 2010)

News (International Federation for Theater Research)