Monografie pojednává o Durkheimových předchůdcích na poli sociální vědy, o Durkheimovi a jeho epistemologii, sociologické metodě a různých podobách uchopení vztahu mezi individuem a společností, zejména v oblasti epistemologie, morální filozofie a teorie výchovy. O tomto významném mysliteli téměř neexistuje česky psaná odborná literatura. Cílem práce je představit Durkheima jako jednoho z posledních systematiků v humanitních vědách, pojmově vybaveného k uchopení sociální skutečnosti ve všech jejích aspektech, jako významného myslitele o výchově, který neupadl do obecností a schematických humanistických klišé, jako přesvědčivého zastánce normativního pojetí pedagogiky a jako poctivého teoretika řešícího stále živý problém, jak skloubit princip vědecké objektivity a hodnotové neutrality s porozuměním lidské, resp. společenské realitě.