V novém čísle časopisu Film a doba 3/2018 vyšla recenze Martina Šrajera na knihu Jiřího Angera Afekt, výraz performance.

(…) „K přiblížení afektivních zkušeností ve filmech se Anger rozhodl zaměřit na melodramatický exces, jeden z charakteristických projevů tzv. melodramatické imaginace, jak ji popsal literární teoretik Peter Brooks. Tento exces, často znázorněný patetickými gesty a pózami herců, nepřirozeně zvýrazňujícími a prodlužujícími určité emocionální stavy, slouží… především vyjádření utrpení ze ztráty či nemožnosti dosáhnout objektu touhy. Člověka podobně krajní emocionální stavy uchvacují a přesahují, zanechávají ohromeného a neschopného akce. S melodramatickým excesem pracují krom melodramat klasických (Douglas Sirk) nebo postklasických (Rainer Werner Fassbinder) také mnohé experimentální filmy, dovádějící jej do krajní podoby a tím jej proměňující v exces afektivní. Vzájemně obohacující setkání afektů s melodramatickou imaginací odehrávající se na území (experimentálního) filmu je přitom v knize zkoumáno na základě dvou klíčových předpokladů: a) afekty představují jedno z nejplnějších vyjádření melodramatické imaginace, b) film může svými prostředky v realitě krátký a unikavý afekt zastavit, roztáhnout a zachytit v jeho komplexnosti, a je tudíž ideálním médiem k ověření některých afektových teorií.“ (…)