Kniha historika a slavisty Petra Kalety se zabývá především otázkami politického života lužickosrbského etnika v době od vzniku NDR v roce 1949 až po sjednocení obou německých států v roce 1990. Jde o první monografii, která se souhrnně věnuje problematice lužickosrbských poslanců v období NDR. Publikace, jejíž významnou součástí jsou informace z materiálů nalezených v německých archivech, představuje účast Lužických Srbů v nejvyšších zákonodárných orgánech již od 19. století, stěžejním tématem knihy je však jejich zastoupení a působení ve východoněmecké lidové sněmovně (Volkskammer). Lužičtí Srbové zasedali během trvání NDR ve všech deseti lidových sněmovnách. Za celou tuto dobu bylo autorem zaznamenáno osmadvacet poslanců, u nichž alespoň jeden písemný pramen zmiňuje jejich lužickosrbský původ. Činnost lužickosrbských poslanců v lidové sněmovně je v práci rozdělena podle tří výrazných časových epoch. První z nich je spojena s působením předsedy lužickosrbské národní organizace Domowina Kurta Krjeńce, druhá s jeho následovníkem Jurijem Grósem (za jeho vedení se již funkce nazývala první tajemník Domowiny), třetí epochu pak představuje krátké tzv. převratové období v letech 1989/1990 (poslední lidová sněmovna zasedala v roce 1990). Práce se mimo jiné věnuje problematice předvolební agitace a propagandy nebo školské otázce v době NDR, která mj. značně ovlivnila odnárodňovací proces v srbské Lužici.