Svazek s podtitulem Metafory, stereotypy a kulturní rozrůzněnost jazyků jako obrazů světa navazuje na knihu Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky. Schémata a stereotypy v mluvených a znakových jazycích (2017). Částečně proměněný autorský kolektiv tentokrát exponuje trojí uvedené téma. Vedle češtiny se mezi zkoumanými jazyky (jako specifickými interpretacemi skutečnosti) objevují i slovenština, japonština či biblická hebrejština, částečně též latina, němčina nebo angličtina. Ukázána je i kulturní zvláštnost českého znakového jazyka – jako jazyka radikálně jiného, realizujícího se ne v modu mluveném a psaném, ale vizuálněmotorickém; a přece i v tomto případě je patrné, že jde o jazyk založený – obecně řečeno – na stereotypizaci a metaforizaci. Autoři knihy tedy vstupují na takto vyznačeném poli opět do dialogu; předkládají návrhy, jak stereotypizované a metaforizované náhledy na skutečnost implikované v jazyce a textech zkoumat, jak je odhalovat, jak o nich zjednat adekvátní představu.
Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky II
Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky I