Zájem československé zahraniční politiky o země třetího světa nabýval od poloviny padesátých let 20. století rozmanitých podob. Jednou z nich bylo poskytování stipendií pro studium na zdejších vysokých školách zahraničním studentům. Tento trend narůstal a vyústil v roce 1961 v založení vysoké školy pro cizince – University 17. listopadu. Československá společnost byla díky ní prvně konfrontována s větším množstvím etnicky a kulturně odlišných lidí. Idea této univerzity byla založena na optimistickém předpokladu, že nynější studenti jsou budoucí součástí nově se rodících elit, které zaujmou důležité a vlivné posty v dekolonizovaném světě. Očekávání se ale z různých důvodů nenaplňovala, zájem československé zahraniční politiky o země třetího světa opadal, a univerzita byla proto v roce 1974 zrušena. Přestože fungovala relativně krátkou dobu, zanechala v československém vysokoškolském prostředí výraznou stopu – tu představuje především vznik samostatného studijního oboru překladatelství a tlumočnictví (translatologie).
Marta Edith Holečková (1979) vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnovala se samizdatu v českých zemích (Cesty českého katolického samizdatu 80. let [2009]; členka autorského kolektivu encyklopedie Český literární samizdat: 1949–1989 [2018]) a dějinám vysokých škol v socialistickém Československu, zejména FF UK (Náměstí Krasnoarmějců 2: Učitelé a studenti Filozofické fakulty UK v období normalizace, 2012) a Universitě 17. listopadu. V současnosti působí jako postdoktorandka v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.