V časopise Souvislosti 2/2020 vyšla recenze Matina Nodla na publikaci Století Ústavu pro dějiny umění FF UK, z níž citujeme úryvek:

„Každopádně ponořit se oborové minulosti chce odvahu. Přístupů je několik. Například pražská katedra české literatury zvolila před lety vyrovnávání se (nepříliš úspěšně) s minulostí prostřednictvím rozhovorů. Obdobně k dané problematice přistoupili i národopisci/etnografové. Tento přístup má samozřejmě svá úskalí, neboť je založen na vzpomínání a na vyprávění vlastních příběhů, pokřivených nejen pamětí, ale zároveň tím, co si chceme pamatovat, co naopak toužíme
zapomenout a vytěsnit, respektive jak konstruujeme sebe sama obklopeného dějinami. Pražský Ústav pro dějiny umění na filozofické fakultě naopak zvolil jinou cestu: představit hutné, faktograficky vyčerpávající institucionální dějiny, doplněné biografickými portréty osob, jež na ústavu od jeho založení pedagogicky působily. Vcelku překvapivá je skutečnost, že sepsání institucionálních dějin se fakticky chopili dva mladí badatelé bez větších předchozích publikačních zkušeností: Tomáš Murár a Tereza Johanidesová. Jejich kapitoly jsou doplněny dvěma texty, jež  na jedné straně  ohledávají počátky oboru dějin umění (Roman Prahl) pěstovaných na pražské filozofické fakultě před zřízením uměleckohistorického semináře a na straně druhé rovněž institucionálním způsobem zkoumají dějiny Institutu pro dějiny umění na pražské Německé univerzitě v meziválečném období, samozřejmě s přihlédnutím k vývoji již ve druhé polovině 19. století (Jiří Koukal). Stěžejní část však tvoří rozsáhlé stati dvou mladých autorů pojednávající léta 1894–1939, respektive 1945–1989.“

(Glosy historické Martina Nodla (LXXV)